Akumulace elektřiny v českém právním řádu

Právní povaha akumulátoru

Energetický zákon ani v rámci svého § 2, který vymezuje základní pojmy, ani v dalších paragrafech nedefinuje zařízení pro akumulaci elektřiny. Prováděcí předpisy tohoto zákona však už akumulaci zmiňují, byť ji výslovně nedefinují, je tedy možné vyvozovat právní povahu zařízení pro akumulaci elektřiny z nich.

Pojem zařízení pro akumulaci elektřiny se vyskytuje především ve vyhlášce o připojení (vyhláška č. 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě). Ani tato vyhláška však jasnou definici neobsahuje. Právní povahu akumulátoru proto vyvozujeme z následujícího: 

Příloha 10 vyhlášky stanovuje, co musí obsahovat žádost o uzavření smlouvy o připojení mikrozdroje k distribuční soustavě v tzv. režimu zjednodušeného připojení, a podle této přílohy se zařízení pro akumulaci v žádosti uvádí mezi tzv. údaje o mikrozdroji. Zařízení pro akumulaci je tedy v zásadě parametr nebo spíše součást mikrozdroje, který sestává kromě samotného zdroje elektřiny také z dalších zařízení.

Podle § 2 písm. e) vyhlášky o připojení se termínem "zařízení" obecně rozumí buď výrobna elektřiny, distribuční soustava nebo odběrné elektrické zařízení. Výrobnou elektřiny se pak podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 18 energetického zákona rozumí energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu. Vezme-li se do úvahy, že v případě zařízení pro akumulaci elektřiny často dochází k přeměnám různých forem energie na výslednou užitou elektřinu, pak lze v zásadě dospět k závěru, že zařízení pro akumulaci elektřiny má právní povahu výrobny elektřiny ve smyslu energetického zákona.

Je pro provoz akumulátoru nutná licence na výrobu elektřiny?

Považujeme-li akumulační zařízení za výrobnu elektřiny v souladu s výše uvedeným výkladem, pak je jeho provoz možný jak s licencí, tak bez licence na výrobu elektřiny, vydávanou Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Licence není nutná, jestliže jsou splněny všechny tři následující podmínky:  

• akumulátor neslouží k podnikání, ale jen pro vlastní spotřebu, 
• akumulátor svým instalovaným výkonem nepřesáhne 10 kW 
• ve stejném odběrném místě není připojena jiná výrobna držitele licence (!).

Naopak je-li provoz akumulátoru součástí podnikání, licence je v zásadě nutná. Stejně tak je licence nezbytná i v případě, kdy je akumulátor připojen k již existující výrobně elektřiny, provozované držitelem licence (typicky tedy výrobny uvedené do provozu před 1. 1. 2016). 

Připojení k distribuční soustavě

Zařízení pro akumulaci elektřiny lze stejně jako ostatní výrobny elektřiny připojit jedním z následujících způsobů: 

Zjednodušený režim pro tzv. mikrozdroje při naplnění podmínek uvedených v § 16 vyhlášky o připojení. Mezi tyto podmínky spadá maximální celkový instalovaný výkon 10 kW, naměřená hodnota impedance proudové smyčky v místě připojení pod limitní hodnotou a technické řešení zamezující přetokům do distribuční soustavy. Při splnění těchto podmínek lze zařízení pro akumulaci elektřiny připojit společně se samotným mikrozdrojem, neboť vyhláška o připojení chápe toto zařízení jako součást mikrozdroje.

Pokud uvedené podmínky splněny nejsou, anebo provozovatel zařízení pro akumulaci elektřiny z nějakého důvodu nechce využít zjednodušeného režimu připojení, pak je třeba postupovat standardním způsobem, tj. podáním žádosti o připojení provozovateli distribuční soustavy, předložením studie připojitelnosti (je-li vyžadována) a uzavřením smlouvy o připojení.

V případě, že je zařízení pro akumulaci elektřiny připojováno k distribuční soustavě jako doplněk ke stávající výrobně elektřiny ze slunečního záření, je potřeba zažádat o:

• změnu smlouvy o připojení, pokud stávající výrobna byla připojena jako mikrozdroj,
• připojení zařízení k distribuční soustavě, to v ostatních případech. 

Rizika spojená s přidáním zařízení pro akumulaci elektřiny ke stávající výrobně

Při přidání zařízení pro akumulaci elektřiny k již stávající výrobně (zejména v případě výroben pobírajících provozní podporu na výrobu elektřiny) bývá uváděno riziko, že by připojení akumulátoru mohlo být posuzováno jako modernizace nebo rekonstrukce výrobny. V takovém případě by mohlo dojít až ke ztrátě podpory v důsledku fikce nového uvedení výrobny do provozu. Přijmeme-li však výše uvedenou interpretaci právní povahy zařízení pro akumulaci elektřiny coby samostatné výrobny, pak přidáním zařízení pro akumulaci elektřiny ke stávající výrobně nedojde ke zvýšení technické či ekologické úrovně stávající výrobny elektřiny. Stávající výrobna a její parametry totiž nebudou v důsledku připojení jiné výrobny (akumulátoru) dotčeny.

Zákonodárce by však měl řešit zcela jiný problém, který nastane s účinností od 1. 1. 2019. Pro výrobny připojené k distribuční soustavě v rámci téhož odběrného místa totiž nebude možné využívat provozní podpory výroby elektřiny formou výkupních cen. To by se dotklo všech výroben elektřiny využívajících zařízení pro akumulaci elektřiny a některým projektům by se tak mohla nedůvodně navýšit předpokládaná doba návratnosti investice. Je proto třeba být obezřetní při přidávání zařízení pro akumulaci elektřiny ke stávajícím výrobnám pobírajícím provozní podporu na výrobu elektřiny formou výkupních cen.

Zimní balíček

Z uvedeného je zřejmé, že dokud nebude akumulace v zákoně jasně ošetřena, je k investicím potřeba přistupovat opatrně. Zlepšení by mohlo přijít v důsledku Zimního legislativního balíčku, který na podzim loňského roku vydala Evropská komise a nyní ho projednávají členské státy. Podle něj by totiž státy měly eliminovat překážky bránící "aktivním zákazníkům" elektřinu ve vlastních zařízeních vyrábět, skladovat a také dodávat například jiným zákazníkům. Některé z výše uvedených problémů by tak mohly odpadnout.