Konec preferenčního přístupu do sítě?
- 21. 11. 2016
- Články > Energetické právo
Městský soud v Praze vydal přelomový rozsudek, v němž se přiklonil k výkladu Státní energetické inspekce ohledně podmínek „uvedení FVE do provozu“. Rozsudek je důležitým milníkem, neboť řadě provozovatelů FVE hrozí podobný spor se Státní energetickou inspekcí.
Podobně jako v tomto případě záleží na tom, jak bude soud pohlížet na okamžik zprovoznění elektrárny, neboť právě tímto okamžikem vzniká právo na čerpání podpory. Ve sporech jde zpravidla o hodně - jednak inspekce v mnoha případech navrhuje pokuty v řádech milionů korun, jednak by pro mnohé výrobce elektřiny mohlo být likvidační přeřazení do nižší kategorie co do výše podpory.
Jak SEI vykládá „uvedení FVE do provozu“
Elektrárna je v provozu, pouze je-li opatřena elektroměrem, domnívá se SEI. Vyplývá to podle ní nepřímo z cenového rozhodnutí č. 4/2009, které platilo v době sporného zprovoznění předmětné elektrárny. Podle bodu 1.9 tohoto cenového rozhodnutí platilo, že uvedením do provozu se rozumí den, kdy „výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů“.
Ačkoliv slovní spojení „při uplatní podpory formou výkupních cen“ slouží pouze k odlišení podmínek pro výrobny, které užívají podpory formou výkupních cen, od podmínek pro výrobny, které užívají podpory formou zelených bonusů, SEI toto ustanovení interpretuje tak, že uplatnění podpory formou výkupních cen je samostatnou podmínkou uvedení výrobny do provozu. Podpora se pak ve smyslu bodu 1.2 a 1.3 uvedeného cenového rozhodnutí uplatňuje za elektřinu naměřenou a dodanou do sítě.
Rozpor ve výkladu SEI a ERÚ
Výklad SEI je však v rozporu s výkladovým stanoviskem ERÚ ke vzniku nároku na podporu. Autorem definice „uvedení do provozu“ je ERÚ, neboť definice pochází z jeho cenového rozhodnutí. ERÚ dále vysvětluje podrobnosti zprovoznění elektrárny ve svém stanovisku nazvaném „Postup a harmonogram uvedení zdrojů do provozu“, ani v něm však nepíše nic o tom, že by elektrárna byla v provozu až s elektroměrem. Namísto toho uvádí, že jako datum uvedení do provozu se považuje datum „účinné“ licence na výrobu elektřiny nebo datum paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě, podle toho, které z nich je pozdější. ERÚ tak poskytuje jasné vodítko, jak chápat definici uvedení do provozu v jeho cenovém rozhodnutí.
Pozdější instalace elektroměru jako běžná praxe
Tímto postupem, popsaným ve stanovisku ERÚ, bylo v závěru roku 2010 uváděno do provozu velké množství výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jednalo se o ustálenou praxi, kterou ERÚ nezpochybňoval. Řada výroben měla elektroměr instalovaný se značným časovým odstupem. Tuto situaci vyvolal nedostatek kapacit na straně provozovatelů regionálních distribučních soustav, kteří nebyli schopni zajistit montáž elektroměrů včas.
Tento argument je jedním z důvodů, proč se domníváme, že uvedený soudní verdikt ohledně sporného termínu nemusí znamenat, že by výrobci elektřiny z OZE neměli v podobných sporech šanci na vítězství.
„V kontextu výkladového stanoviska ERÚ z roku 2010 nelze z pohledu České republiky považovat rozsudek Městského soudu v Praze za výhru. Soudu se totiž mohou tyto případy vrátit v rámci sporů o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávnou radou poskytnutou orgánem veřejné moci, přičemž uplatnitelnou škodou v takovém případě bude nejméně výše udělené pokuty,“ domnívá se Filip Nečas z advokátní kanceláře Frank Bold advokáti.
Článek vyjde také na serveru TZB-info.