Obsah a účel směrnice o nefinančním reportingu

Dne 22. října 2014 Rada EU a poslanci Evropského parlamentu schválili Směrnici 2014/95/EU o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami (dále “Směrnice”). Směrnice mění tzv. Účetní směrnici 2013/34/EU. Co je jejím obsahem a účelem? 

Směrnice zakládá povinnost určitých velkých podniků (účetních jednotek ve smyslu účetní legislativy) uveřejňovat ve svých výročních zprávách informace týkající se environmentálních, sociálních a zaměstnaneckých otázek, dodržování lidských práv a boje proti korupci a úplatkářství. Směrnice také vyžaduje uveřejnění informací o diverzitě v rámci správních, řídících a dozorčích orgánů podniku a jeho politice v této oblasti.

Cíle směrnice 

Zveřejnění nefinančních informací by mělo umožnit pochopení dopadů činnosti podniku na společnost. Tyto informace jsou určeny managementu podniku a širokému okruhu stakeholderů, speciálně investorům a zákazníkům. Širším záměrem Směrnice je přispět k transformaci k udržitelné ekonomice. Přístup EU je inspirován konceptem “Shared value” popsaným Michael E. Porterem (Harvard Business School) a Markem R. Kramerem (Harvard University), který propojuje ekonomický úspěch s vytvářením hodnoty pro společnost. Cílem směrnice je:

• poskytnout firmám minimální standard pro posouzení a řešení rizik negativních dopadů;
• poskytnout investorům a veřejnosti informace o způsobu, jakým velké podniky přistupují k řešení negativních dopadů své činnosti;
• zajistit základní porovnatelnost zveřejňovaných informací.

Rámec Směrnice byl vytvořen se záměrem minimalizovat byrokratickou zátěž a z tohoto důvodu je jednoduchý, flexibilní a škálovatelný. Směrnice vymezuje typy informací, které by měly být zveřejněny, ale ponechává na uvážení podniků, jak, jakým způsobem a v jakém detailu by tyto informace měly být uvedeny. Zásadním kritériem směrnice je, aby informace umožnily pochopení vývoje, postavení, výkonnosti podniku a dopadů jeho činnosti. Díky tomuto přístupu je rámec Směrnice využitelný i pro střední a malé firmy.

Povinné subjekty směrnice

Směrnice se týká podniků, které splňují všechna následující kritéria:

A. Jedná se o subjekty veřejného zájmu. Těmi se rozumí subjekt, které se řídí právem členského státu a jsou obchodované na burze, úvěrové instituce a pojišťovny. Členské státy tuto definici mohou rozšířit.

B. Dosahují čistého obratu 40 000 000 EUR nebo bilanční sumy 20 000 000EUR

C. Mají alespoň 500 zaměstnanců.

Stejná kritéria se týkají i skupin podniků. V jejich případě se kritéria B. a C. posuzují na agregovaném základě. Povinným subjektem jsou mateřské společnosti, které by měly zveřejňovat informace za celou skupinu. Členské státy mohou v rámci transpozice rozšířit povinnosti definované Směrnicí i na menší podniky.

Požadavky na zveřejňované informace

1. Informace o environmentálních a společenských dopadech

Směrnice ukládá zveřejnění:

a) stručného popisu obchodního modelu ve vztahu k jednotlivým oblastem, tedy environmentálním, sociálním a zaměstnaneckým otázkám, dodržování lidských práv a boje proti korupci a úplatkářství;

b) popisu politik v těchto oblastech, včetně uplatňovaných postupů náležité péče (due diligence) pro identifikaci, předcházení a řešení negativních dopadů;

c) výsledků těchto politik

d) hlavních rizik negativních dopadů, jež jsou spojeny s operacemi podniku, a to i prostřednictvím obchodních vztahů, produktů nebo služeb, a způsobu, jakým jsou tato rizika řešena;

e) nefinančních klíčových ukazatelů výkonnosti, které se vztahují k příslušné podnikatelské činnosti. U environmentálních dopadů Směrnice odkazuje na 4 klíčové ukazatele související s čerpáním zdrojů: využívání půdy, vodních zdrojů, emise skleníkových plynů a využívání materiálů.

Body b) a d) spolu úzce souvisí. Směrnice neukládá povinnost vytvořit politiky pro každou oblast (bod b). Reportující korporace může místo toho uvést jasné a odůvodněné vysvětlení, proč je nemá. Tento comply-or-explain přístup se však nevztahuje uveřejnění rizik negativních dopadů (bod d).

Směrnice nechává na uvážení reportujícího podniku, jaké klíčové ukazatele výkonnosti použije (bod e). Měly by však navazovat na výsledky due diligence (body b a d).

Směrnice odkazuje na řadu mezinárodních dobrovolných standardů týkajících se odpovědnosti korporací, jejího managementu, případně přímo reportingu, které podniky mohou využít při poskytování těchto informací. Nestanovuje to však jako povinnost. Využití těchto standardů nezbavuje podniky povinnosti splnit požadavky Směrnice. Klíčové koncepty Směrnice byly odvozeny z Obecných principů OSN pro Byznys a Lidská práva a Směrnice OECD pro nadnárodní korporace.

2. Informace o diverzitě v řízení

Směrnice také ukládá, aby ve výkazu o správě a řízení podniku, což je samostatná povinnost specifikovaná v Účetní směrnici, byl zahrnut popis politiky diverzity pro správní, řídící a dozorčí orgány podniku s ohledem na věk, pohlaví, vzdělání nebo profesní zkušenosti. Dále by měly podniky uvést cíle své politiky diverzity, způsob jejího provádění a její výsledky. Pokud podnik nemá politiku diverzity, výkaz by měl obsahovat vysvětlení, proč tomu tak je.

Zveřejnění

Výše uvedené informace by měly být uvedeny v rámci výroční zprávy vedení podniku, případně konsolidované zprávy skupiny podniků. Směrnice umožňuje členským státům, aby podniky od této povinnosti osvobodily, pokud vypracovávají za stejné účetní období samostatnou zprávu s nefinančními informacemi, kterou zpřístupní veřejnosti do šesti měsíců od rozvahového dne. Během projednávání návrhu Směrnice v Evropském parlamentu koalice tzv. odpovědných investorů zdůrazňovala, že pro praktické využití investory musí být tyto informace k dispozici společně s výroční zprávou.

Audit, nezávislé ověření a odpovědnost

Směrnice stanovuje povinnost, aby statutární auditor ověřil, zda byl přehled nefinančním informací dle Směrnice vypracován, ale nepožaduje ověření kvality informací. Tento druhý požadavek ponechává Směrnice na uvážení jednotlivých členských států EU. Nezávislé ověření je dobrou praxí doporučovanou ve většině mezinárodních standardů. Je pravděpodobné, že některé členské státy ověření budou požadovat a že se tato praxe postupně harmonizuje v celé EU. Odpovědnost za vypracování přehledu nefinančních informací a za to, že není zavádějící, je součástí povinnosti sestavit a zveřejnit výroční zprávu vedení podniku.

Transpozice

Členské státy EU, tedy i Česká republika, by měly Směrnici transponovat do svého práva do 6. prosince 2016 s účinností nejpozději od 1. ledna 2017. První přehledy nefinančních informací by měly korporace zveřejnit v roce 2018 za období odpovídající účetnímu roku 2017. Směrnice umožňuje členským státům stanovit podmínky pro uvádění informací nad rámec minimálních požadavků nebo naopak zavést určité výjimky. Tyto možnosti se týkají způsobu publikace, konsolidace informací v rámci skupiny korporací, nezávislého ověření, „safeharbour“ klauzule umožňující podnikům nezveřejnit informace, které by výrazně poškodily jejich obchodní postavení, a využití dobrovolných standardů pro zveřejňování informací.

Členské státy také mohou rozšířit působnost směrnice na více subjektů a upřesnit, jaké informace mají být zveřejňovány. Vytvoření návrhu transpozice Směrnice je v České Republice v gesci Ministerstva financí.

Evropská komise by měla do 6. prosince 2016 vypracovat a zveřejnit nezávazné pokyny pro uveřejňování informací, včetně klíčových ukazatelů výkonnosti. Účelem těchto pokynů je zabezpečit, aby zveřejňované informace byly užitečné, relevantní a vzájemně porovnatelné.

Související koncepty

1. Integrovaný reporting

Integrovaný reporting je vznikající standard reportingu finančních a nefinančních informací adresovaný primárně investorům. Je založený na posouzení vztahu podniku ke všem druhům kapitálu, které jsou podstatné pro dlouhodobý úspěch podniku. Tyto kapitály zahrnují finanční, hmotný, intelektuální a lidský kapitál, přírodní zdroje a společenské vztahy. Cílem integrovaného reportingu je zlepšit způsob, jakým organizace přemýšlejí, plánují a svou strategii a dávají o ní vědět navenek. Oproti nefinančnímu reportingu se neomezuje na negativní dopady a jejich řešení. Jeho východiskem je vytváření dlouhodobé ekonomicky a společensky udržitelné hodnoty. Integrovaný reporting je rozvíjen International Integrated Reporting Council, který byl založen z iniciativy Prince z Walesu v roce 2009. V současné době testuje využití integrované reportingu přes 90 nadnárodních korporací.

2. B corporation a Benefit corporation

B corporation (certifikace) a Benefit corporation (právní forma) jsou úzce související metody integrace veřejné prospěšnosti do obchodního modelu. Jejich základem je vymezení společenského účelu obchodní korporace, který je naplňován společně a/nebo prostřednictvím jejích obchodních aktivit. Tento model je postaven na úpravě společenské smlouvy, která chrání společensky prospěšný účel korporace, úpravě odpovědnosti představenstva a dozorčí rady a integrace tohoto účelu do plánování, odměňování managementu a komunikace s investory.

3. Creating Shared Value (CSV)

Koncept Shared Value byl popsaný v roce 2011 Michael E. Porterem (Harvard Business School) a Mark R. Kramerem (Harvard University). Základním předpokladem je, že dlouhodobý úspěch podniku je spojený s rozvojem společnosti, ve které podnik působí. Pochopení těchto souvislostí umožňuje podniku budovat dlouhodobou strategií růstu. Tento přístup je možné uplatnit ve třech oblastech:

• Vytváření nových produktů a objevení a využití nové poptávky.
• Změna přístupu k dodavatelským řetězcům.
• Podpora vytváření lokálních clusterů spolupracujících s podnikem.

Klasický přístup k CSR je založený na konfliktním vztahu podniku a společnosti. CSV se oproti tomu soustředí na příležitosti růstu a získání soutěžní výhody na základě integrace budování hodnot pro společnost do strategie podniku.

Filip Gregor, Frank Bold