NSS zrušil krajský plán územního rozvoje

Soud zdůraznil, že hlavním důvodem, pro který musely být zrušeny celé Zásady územního rozvoje (ZÚR), je neposouzení kumulativních a synergetických vlivů záměrů obsažených v ZÚR. Tedy to, že nebylo zohledněno, jaké budou celkové vlivy těchto záměrů na životní prostředí a životní prostředí v Jihomoravském kraji. Proto bylo nutno zrušit nejen návrhem přímo napadenou síť páteřních komunikací, ale ZÚR jako celek.

Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není možné podat odvolání, pouze stížnost k Ústavnímu soudu. Soud svým rozhodnutím vyhověl navrhovatelům, kteří napadali zejména vymezení koridorů staveb páteřní silniční infrastruktury ve vydaných ZÚR. Konkrétně šlo o koridory pro záměry rychlostní silnice R43, pro tzv. Jihozápadní, Jižní a Jihovýchodní tangenty města Brna, pro rychlostní silnice R52 Pohořelice - Mikulov, pro dílčí úseky rychlostní silnice R55 a pro silnici I/38 Blížkovice (hranice kraje) – Znojmo – Hatě – hranice ČR / Rakousko.

„Podle soudu nebyly objektivně vyhodnoceny vlivy uvedených dopravních staveb na životní prostředí a veřejné zdraví v jejich vzájemných souvislostech. Do již nyní nadlimitně zatíženého území tak ZÚR navrhovaly umístit další zdroje hluku a znečištění ovzduší, aniž se kraj touto skutečností konkrétně zabýval. Nebylo tak možné změnit, upravit nebo zcela upustit od záměrů, vedoucích k nevratným vlivům na životní prostředí, což je nezákonné“ uvedl Pavel Černý z advokátní kanceláře Šikola a partneři Frank Bold Advokáti, který postižené obce a jednotlivce zastupoval.

Soud v této souvislosti dále uvedl, že je mylné stanovisko kraje, podle nějž lze tyto problémy řešit jako dílčí v navazujících řízeních. Předmětem těchto řízení samozřejmě budou konkrétní technická řešení jednotlivých staveb. Na úrovni ZÚR však musí být posouzeno, zda jsou jednotlivé záměry vůbec možné a zda neexistuje lepší řešení.
Stejně tak soud odmítl tvrzení kraje, že pro posouzení souhrnných vlivů dopravních staveb neměl dostatečná data. Poukázal při tom na skutečnost, že pokud by kraj použil vhodnou metodologii, byl by schopen vlivy popsat a identifikovat.

Starosta města Modřice Ing. Jiří Šiška k rozhodnutí NSS uvedl: „Vedení města je velmi spokojeno s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, jelikož kraj dlouhodobě odmítá brát ohledy na již tak alarmující stav životního prostředí v naší obci. Proto pevně věříme, že při prováděných úpravách ZÚR JMK bude důsledně zohledněno zachování životního prostředí města Modřice alespoň na stávající úrovni, která byla původní podobou ZÚR JMK vysoce ohrožena.  Hlavním důvodem bylo zanesení tzv. Jihozápadní, Jižní a Jihovýchodní tangenty do územního plánu JMK, které ve své podstatě vytvářely velký městský okruh Brna a všechny tangenty určitou mírou procházely přes katastrální území města Modřice. Došlo by tím k oddělení jediné oblasti volné přírody od městské zástavby, zastavění úrodných zemědělských pozemků a zejména ke zvýšení přílivu již tak podstatného objemu zatěžující dopravy do města a s ní spojeného hluku, smogu a polétavého prachu.“

Starosta obce Ostopovice MgA. Jan Symon uvedl: „Je třeba zdůraznit, že město Ostopovice nevystupovalo proti dálničním stavbám jako takovým, nýbrž proti jejich chybnému umístění. Přestože velmi stojíme o kvalitní dálniční spojení na sever i jih, nemohli jsme přijmout tezi, že jiné varianty řešení nejsou k dispozici. I když jednání krajské reprezentace považujeme za celkově nekorektní a přezíravé, soudní spor nás nijak netěšil a vítáme, že jsou jednání u konce. Teď nezbývá než doufat, že náš úspěch bude v konečném důsledku přínosný pro celý Jihomoravský kraj a územní plánování bude moci probíhat zodpovědně a transparentně, bude docházet k plnohodnotnému vyhodnocení alternativních dopravních variant a nakonec i k úspoře veřejných prostředků.“

 „V důsledku rozhodnutí soudu nemůže Jihomoravský kraj nutit dotčené obce, aby ve svých územních plánech vymezovaly plochy pro kontroverzní dopravní stavby. Tyto stavby tak není možné ani povolit a následně realizovat“, vysvětluje advokát Černý.

Rozsudek by mohl mít i obecnější význam pro chování úřadů v případech sporů o budoucí koncepci rozvoje území. Z řady výroků a z celkového přístupu politických představitelů kraje v rámci schvalování zrušených zásad územního rozvoje bylo podle advokáta zjevné, že „žádoucí“ výsledné řešení rozvoje dopravní infrastruktury kraje bylo předem známo.

„Výslovně to potvrdilo i usnesení zastupitelstva Jihomoravského kraje z prosince 2010, které „předurčilo“ výsledek projednávání ZÚR, což soud rovněž označil jako nezákonné. Veškeré úřední postupy a studie, v nichž měly být objektivně hodnoceny přínosy a zápory jednotlivých variant, a veškerá vypořádání připomínek veřejnosti, byly pouze nutnou formalitou. Soud dal za pravdu názoru žalobců, že takovýto přístup k úřednímu rozhodování je nepřijatelný. Snad si z této lekce vezmou nejen jihomoravští politici a úředníci poučení,“ dodává Černý.