Zastupujeme poškozené amnestií

Podali jsme v jejich zastoupení správní žalobu a ústavní stížnost, kterými se domáháme posouzení amnestie jako nezákonného zásahu do ústavních práv poškozených. V případě úspěchu některé z těchto cest by poškození měli mít možnost domoci se náhrady škody po státu.

Ústavní soud nedávno odmítl návrh skupiny senátorů na zrušení článku II. amnestie, kterým byla zastavena trestní stíhání trvající více než 8 let, jakožto právního předpisu. Většina soudců Ústavního soudu vyjádřila názor, že Ústavní soud nemá pravomoc rozhodnutí prezidenta Klause o amnestii zrušit. Současně však připustil, že za určitých „mimořádných“ okolností by soud amnestii přezkoumat mohl. Tyto mimořádné okolnosti však blíže nedefinoval, ani nezdůvodnil, proč aktuální amnestii za takovýto mimořádný případ nepovažuje.

Naše podání se nedomáhají zrušení amnestie, ale „pouze“ toho, aby ji soud prohlásil za nezákonnou a porušující ústavní práva poškozených na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví. Ústavní soud by měl, zjednodušeně řečeno, odpovědět na otázku, zda je právo prezidenta vyhlásit amnestii natolik neomezené,  že jej vůbec nelze konfrontovat a měřit s ústavními právy lidí, do nichž zasahuje, či nikoliv.

Domníváme se, že tomu tak být nemůže. I když nemá prezident zákonem výslovně stanoveny meze, jimiž se při vyhlašování amnestie musí řídit, musí přesto respektovat základní ústavní principy demokratického právního státu. Nesmí proto zneužít svou pravomoc v rozporu se smyslem právní úpravy a bez rozumného důvodu poškodit práva třetích osob. V opačném případě bychom se přiblížili spíše monarchistickému zřízení, ve kterém panovník může vládnout libovolně, odjímat lidem jejich práva a zase jim je udělovat podle své nekontrolovatelné úvahy.

Amnestie Václava Klause je přesně tím případem, ve kterém podle našeho názoru Ústavní soud zasáhnout musí, pokud se má zodpovědně zhostit role, kterou mu ústavní pořádek naší země uložil.

Ústavní soud opět řeší amnestii - článek na ČT24.