Jak fungují smlouvy uzavírané mezi obcemi a developery a co od nich čekat
- 25. 07. 2018
- Články > Stavební právo a územní plánování
Když se mluví o nových developerských projektech, málokdy je řeč o tom, jaké investice kvůli nim musí provést radnice. Často nemalé. Praha 7 například nedávno upozornila na to, že provoz jejích škol a školek ročně stojí 50 milionů korun, z toho jen polovinu získá od ministerstva a magistrátu.
Praha 7 a řada jiných městských částí a měst má veřejný "ceník" příspěvků do obecní pokladny, které očekávají od developerů za každý nově přistavěný čtvereční metr obytné plochy. Příspěvek je sice dobrovolný, ale jen zdánlivě, protože obec má obvykle při povolování záměru silné slovo. Nemůže sice stavebnímu úřadu přikázat, co má schválit a co ne, ale investor s ní zpravidla musí najít společnou řeč už kvůli připojení stavby na veřejnou infrastrukturu.
Poplatek ze zákona
Na Slovensku vyplývá možnost vybírat poplatek za novou výstavbu dokonce přímo ze zákona. Podle něj si obec sama může stanovit prostřednictvím obecně závazné vyhlášky výši jednorázového povinného poplatku za novou výstavbu, a to od tří do 35 eur za metr čtvereční podlažní plochy. Je zcela na obci, zda se bude poplatek odvádět jen za nové byty a kanceláře, nebo třeba i za nové skladové prostory. Podmínky navíc mohou být v různých částech města rozdílné. Měnit se mohou jednou ročně, vždy k 1. lednu.
Řada slovenských měst v čele s Bratislavou nasadila cenu rovnou na zákonném maximu. Průměrná cena bytů na Slovensku aktuálně převyšuje 1500 eur za metr čtvereční (39 tisíc Kč), za stometrový byt tedy zaplatíte řádově přes 150 tisíc eur (3,8 milionu Kč), v Bratislavě o čtvrtinu víc (5,2 milionu Kč). Jestliže obec stanoví nejvyšší poplatek, jaký jí zákon umožňuje, získá v důsledku výstavby takového bytu částku 3 500 eur (90 tisíc Kč) do obecního rozpočtu. Tento příspěvek může použít jen na uhrazení nákladů, které jí vzniknou tím, že se do každého nového bytu přistěhují noví obyvatelé, kteří budou pravděpodobně využívat školy, sportoviště, polikliniky, parky, parkoviště, veřejnou dopravu a ocení, když jim doma z kohoutku poteče pitná voda.
I v Česku je prostor
Mohlo by něco takového fungovat i u nás? Problém je zde stejně aktuální jako na Slovensku. Řada měst ho řeší po svém a jak nedávno upozornily Hospodářské noviny, některá z nich stanovují poplatek jako povinný, přestože zákon jim nic takového výslovně neumožňuje. Zákon o místních poplatcích totiž v současnosti umožňuje vybírat místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku (jeho připojením na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace), ten ale nepokrývá jiné typy veřejné infrastruktury, kterou musí obec v souvislosti s výstavbou vybudovat, tím méně občanskou vybavenost. Navíc je jeho stanovení časově omezeno. I z tohoto důvodu není tento nástroj v praxi příliš využíván a obce i města raději vydávají dokumenty nazvané „Zásady pro výstavbu“, které zákonem nejsou výslovně upraveny, ale jsou založeny na principu dobrovolnosti. V závazcích, ujednaných mezi obcí a stavebníky, přitom jdou nad rámec obsahu běžné plánovací smlouvy.
I u nás by tedy byl prostor pro nastavení standardů u zásad pro výstavbu, které by odstranily pochybnosti, jestli některá města nejdou ve své snaze o přilepšení za čáru. Nový stavební zákon je k tomu vhodná příležitost. // Článek jsme publikovali na blogu Urban Leaders Clubu
