Rozhovor: Martin Kornel – O rodinném právu s mezinárodní příchutí

V srpnu byl spuštěn provoz nového webu mezinarodnirozvod.cz, jehož obsahovou náplň tvoří rodinné právo se zaměřením na otázky vyvstávající při řešení rodinných krizí s mezinárodním prvkem. A právě tématu mezinárodního rodinného práva je věnován i následující rozhovor, v němž odpovídal hlavní garant tohoto webu a specialista na mezinárodní rodinné právo Mgr. Martin Kornel, Ph.D.  

S čím vším klientům uzavírajícím manželství či registrované partnerství s cizincem, kteří se na Vás obrací s žádostí o právní pomoc, pomáháte? Jinými slovy, jaká problematika tvoří agendu právníka, jenž se specializuje na mezinárodní rodinné právo? 

Nejčastěji nás lidé osloví v momentě, kdy je jejich manželství nebo svazek už delší dobu nefunkční a oni ho chtějí ukončit i formálně. Z právního pohledu to tedy jsou rozvody, vypořádání společného jmění, otázky výživného, péče o děti a režim porozvodového kontaktu s nimi. Méně často to pak bývá otázka určení nebo popření otcovství anebo mezinárodního únosu.

Jaká je průměrná délka rozvodového řízení před tuzemskými soudy a co patří k nejčastějším komplikacím, které mohou řízení prodlužovat?

Jde-li čistě jen o rozvod manželství, trvá rozvodové řízení v ČR v řádu měsíců. U většiny případů však rozvodu manželství předchází rozhodování o výživném a porozvodové péči o děti, a právě toto bývá u mezinárodních rozvodů často zdlouhavé. Zejména pokud manželé už ztratili ochotu spolu komunikovat, nedokáží soudu předložit návrh dohody a tím mu usnadnit rozhodování. Když pak věc nechají na soudu, může se tím řízení prodloužit o měsíce až roky. Například pokud dojde k ustanovení znalce-psychologa, který posuzuje zejména vztahy rodičů a dětí, může potřeba vyhotovit znalecký posudek řízení protáhnout bez problému o rok. 

Od ledna tohoto roku se ČR účastní na posílené spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství. Jaké novinky přinesl tento krok do rozvodového procesu před tuzemskými soudy a jakých otázek se posílená spolupráce konkrétně týká?

Posílené spolupráce se účastní 18 zemí EU včetně ČR. Spolupráce nám umožňuje jednodušší vzájemné uznávání rozhodnutí týkajících se majetkových poměrů manželů. Zároveň také stanoví pro tyto země jednotná pravidla pro to, jaké právo se má v daném případě použít. 

Zásadní novinkou z českého pohledu je možnost manželů dohodnout se na tom, jakým právem se bude jejich majetkový režim řídit, a také to, že podle použitelného práva se bude vypořádávat majetek bez ohledu na to, kde se nachází. Tedy například vypořádání nemovitosti nacházející se ve Španělsku může proběhnout podle českého práva.

Jaká kritéria jsou obecně rozhodná pro určení, zda budou k rozhodnutí o rozvodu smíšeného manželství příslušné české, či zahraniční soudy? Mohu-li být konkrétní, jaký soud by např. rozhodoval o rozvodu manželství mezi českou státní občankou, jejímž manželem je Němec, přičemž jejich společné bydliště se nyní nachází na Slovensku?

V tomto případě by se uplatnilo standardní pravidlo příslušnosti soudu podle společného bydliště manželů, tedy by rozhodovaly slovenské soudy. Rozvod samotný by pak řešil podle slovenského práva. Nicméně z tohoto pravidla existují výjimky, například kdyby oba manželé podali návrh na rozvod společně k českému soudu a projevili tak shodu na tom, kde má být rozvod řešen, byly by příslušné české soudy.

Důležité ale je, že pro další otázky související s rozvodem může vše vypadat zcela jinak. Například otázka péče a výživného pro děti, výživné manžela nebo rozvedeného manžela nebo vypořádání majetkových poměrů manželů mohou řešit soudy jiných zemí a podle jiného práva.

Řadě potenciálních problémů v této oblasti lze však předejít pečlivou smluvní úpravou, například volbou práva pro otázky majetkových poměrů, to ale ostatně neplatí jen pro rodinné právo.

Rodinnému právu se hojně věnujete jak ve své advokátní, tak publikační praxi, zároveň působíte jako odborný asistent na katedře občanského práva PrF Masarykovy univerzity, kde vyučujete předmětům s rodinně-právní tématikou. S jakými ohlasy se ze strany studentů v souvislosti s tématem mezinárodního rodinného práva setkáváte? 

Klasické rodinné právo je u studentů podle mě poměrně oblíbený předmět. Zřejmě zejména proto, že řeší problémy „běžného života“, studentovi bližší než například přeshraniční fúze akciových společností. Navíc typicky právě z oblasti rodinného práva dostávají často studenti první dotazy známých a příbuzných. Oproti tomu mezinárodní rodinné právo je přeci jen komplikovanější obor, se kterým nemají studenti tolik možností se seznámit a kterému se ostatně ani v praxi nevěnuje řada advokátů, kteří běžné rodinně-právní případy řeší.

Byť jde dle Vašich slov o problematiku komplikovanou a v praxi ne až tak často řešenou, mají současní studenti o obor zájem? Nabízí fakulta např. nějaký fakultativní předmět přímo orientovaný na problematiku mezinárodních rodinně-právních vztahů? 

Jedná se o problematiku, která má mezi studenty své fanoušky, byť jich rozhodně nejsou davy. Na naší fakultě v této oblasti získají studenti základní znalosti v rámci povinného předmětu Mezinárodní právo soukromé a mají možnost volby několika předmětů, které se vybraným aspektům rodinného práva v mezinárodním kontextu věnují. Například já vyučuji předmět, kde se studenty rozebíráme některé rodinně-právní případy Evropského soudu pro lidská práva.

Každá oblast práva je něčím specifická, má své nástrahy sui generis, s jejichž řešením se právník ve své praxi potýká. Nejinak je tomu jistě i v rodinném právu, navíc pokud je případ okořeněn cizineckým prvkem. Co pro Vás bylo v počátcích řešení mezinárodních rozvodových kauz nejtěžší a jiné od čistě vnitrostátních případů? 

Na začátku je zapotřebí vždy pečlivě analyzovat otázky rozhodného práva a mezinárodní příslušnosti pro každý aspekt případu. Náročné bývá také vysvětlit cizincům (ať už klientům nebo zahraničním advokátům, se kterými na případu spolupracujete) podstatné aspekty českého práva, které mohou být často zcela odlišné od jejich očekávání a zkušeností. 

Náročné také je, podobně jako u případů bez přeshraničního prvku, že v rodinně-právních věcech jsou klienti typicky velmi silně emočně angažovaní. Není proto výjimkou, že v soudní síni dojde na slzy a podobně. 

Jaké kroky Vás přivedly do mezinárodních rodinně-právních vod a co Vás na této oblasti nejvíce zaujalo? Vzpomenete si na svou první rozvodovou kauzu s mezinárodním prvkem? 

V soukromém životě mám rád výzvy a poznávání jiných kultur. A mezinárodní rodinné právo pro mě v sobě tyto aspekty spojovalo. Výzvou byly často výrazně právně komplikovanější situace než v běžných vnitrostátních případech a pravidelná komunikace s cizinci zase umožňuje poznávat odlišnosti různých kultur. První takový případ, který jsem řešil, byl rozvod občanů České republiky a Islandu před více než deseti lety. 

Dle statistik uveřejněních na nových webových stránkách převládá z pohledu občanství (nepočítáme-li Slovensko) u mužů Vietnam, Ukrajina, Tunisko, Velká Británie a Německo, a u žen pak Ukrajina, Vietnam, Rusko, Polsko, Bělorusko. S jakými národnostmi se Vy konkrétně v soudní síni setkáváte nejčastěji?

Nevedu si žádný přehled, ale v poslední době se poměrně často setkávám s případy, kdy manžel pochází ze zemí Severní Afriky a Blízkého východu.  

Dle účinného českého práva může být dnes právoplatně uzavřené manželství za života manželů skončeno zásadně soudním rozhodnutím, historicky však právo znalo různé formy zániku manželského svazku. Jako příklad můžeme uvést institut pocházející z římské právo - tzv. repudium, tedy konec manželství „zapuzením“ manželky ze strany manžela pro její provinění. S jakým nejkurióznějším způsobem zániku manželství dovoleném v zahraničí jste se prozatím setkal? 

Přiznám se, že mne osobně spíše vždy překvapovalo, když některé právní řády rozvod vůbec neumožňovaly (jako například Malta do roku 2011). Obdoba zapuzení – talaq, je však stále možná v některých jurisdikcích, kde se aplikuje islámské právo. Byť i v nich lze pozorovat odklon od této praxe (například v roce 2017 indický nejvyšší soud shledal takový rozvod v rozporu s ústavou).

Uveřejněno 10. 9. 2019 na serveru Právní prostor, redaktorka Karolina Drachovská, původní odkaz