Kritéria hodnocení nabídek ve veřejných zakázkách

V současné době je povinností zadavatele uvést v dokumentaci k veřejné zakázce podle zákona o zadávání veřejných zakázek, že nabídky budou hodnoceny podle své ekonomické výhodnosti. V případech, ve kterých to zákon umožňuje, může zadavatel stanovit ekonomickou výhodnost pouze na základě nejnižší nabídkové ceny. Hlavní důraz je ovšem kladen na ekonomickou výhodnost jako nejlepší poměr mezi kvalitou a cenou.

• Cenu stanovuje buď uchazeč o zakázku, avšak zákon zadavateli umožňuje i alternativní možnost, a to stanovit cenu zakázky pevně a dále hodnotit pouze kvalitu plnění nabízeného jednotlivými uchazeči.
• Kvalita nabídek se hodnotí pomocí kritérií hodnocení vztahujících se k nabídce.

Kritéria pro hodnocení kvality

Podle zákona kritérii hodnocení kvality může být technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, uživatelská přístupnost, sociální, environmentální nebo inovační aspekty, úroveň servisních služeb či dodací lhůty.

Dílčími hodnotícími kritérii mohou být také organizace, kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, pokud mají významný dopad na její plnění. Takové dílčí hodnotící kritérium se uplatní zejména v případě zakázky na poskytování právních služeb nebo služeb autorizovaných architektů, eventuálně designérů.

Kritérii hodnocení naopak nemohou být smluvní podmínky, jejichž účelem je zajištění povinností dodavatele, nebo platební podmínky.

Váha a posuzování jednotlivých kritérií

Kritéria nemohou být v zadání veřejné zakázky pouze vyjmenovaná. Zadavatel u nich musí stanovit jejich váhu, vyjádřenou v procentech nebo prostřednictvím jiného matematického vztahu. Jestliže není schopen stanovit váhu hodnotících kritérií, uvede je v sestupném pořadí podle významu, který jim přisuzuje.

Kritéria hodnocení kvality nabídek mohou být objektivní nebo subjektivní. Objektivní kritéria jsou měřitelná, zpravidla vyjádřitelná číslem. Subjektivní kritéria naopak nejsou přímo měřitelná, avšak musejí být přesně definovaná, aby si uchazeč o veřejnou zakázku mohl udělat přesnou představu o očekávání zadavatele.

Je dokonce přípustné, aby zadavatel, který není objektivně schopen stanovit váhu nebo jiný matematický vztah mezi jednotlivými kritérii hodnocení, uvedl kritéria sestupně dle významu, který jim přisuzuje. I v takovém případě lze jen doporučit kritéria popsat tak, aby každému uchazeči bylo zřejmé, jaká očekávání zadavatel má a jak přistoupí k hodnocení.

„Jasné a jednoznačné“ podle ÚOHS

Nezbytnost specifikovat, jakým způsobem budou jednotlivá kritéria posuzována, ilustruje například rozhodnutí ÚOHS ohledně zakázky „Upgrade telekomunikačních služeb“. Zadavatel této zakázky hodnotil nabídky podle jejich ekonomické výhodnosti za použití dílčích kritérií nabídkové ceny (70 %) a technického řešení (30 %). Kritérium Technické řešení dále specifikoval výčtem parametrů, které se v rámci porovnávání nabídek mají hodnotit (např. verze a typ ústředny, kompatibilita a další).

Podle ÚOHS však kritérium takto nebylo vymezeno dostatečně jasně a jednoznačně a nebylo z něj patrné, jak má vypadat nabídka, aby mu nejlépe vyhověla. Podle všeho měl tedy zadavatel nejen uvést parametry Technického řešení, jimiž se při hodnocení bude zabývat, ale také popsat, co u těchto parametrů vyžaduje – například jaké vlastnosti by měl mít požadovaný typ ústředny nebo s čím by mělo být požadované řešení kompatibilní.

Při tvorbě hodnotících kritérií je tedy nutné pamatovat i na to, aby uchazečům o zakázku bylo ze zadávací dokumentace zřejmé nejen to, co přesně bude v rámci hodnocení kvality posuzováno, ale také to, jaké vlastnosti jsou žádoucí a jaké naopak nežádoucí.