Mnoho párů žije a případně vychovává společně děti bez uzavření manželství či registrovaného partnerství. Český právní řád na takové soužití myslí jen omezeně a řadu práv a povinností vůbec neupravuje. Může být proto vhodné uzavřít smlouvu, která předchází některým potížím. V článku shrnujeme nejčastější oblasti, které smlouva může upravovat.
Majetkové poměry
Pokud žijete v nesezdaném soužití, nenabýváte majetek do společného jmění manželů. Typicky každý vlastní to, co si sám pořídil. Pokud si v páru společně nějakou věc pořídíte, můžete se stát podílovými spoluvlastníky dané věci. Podíl pak vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
Smlouva může upravit, jakým způsobem si případně rozdělíte věci, které jste si společně pořídili nebo jak budete provádět a vypořádávat investice, které provedl jeden do majetku druhého (typicky do nemovitosti).
Výživné
Pro druha a družku stanovuje zákon vzájemnou vyživovací povinnost v případě, že družkou je neprovdaná matka. Ta má nárok na výživné od otce dítěte po dobu až dvou let od narození dítěte.
Smlouvou je ale možné upravit obdobu vyživovací povinnosti, tzv. důchod, a to na předem stanovenou dobu nebo i doživotně. Důchodem je opakované peněžité plnění sloužící k zaopatření člověka. Doba výplaty důchodu může být sjednána i na určité období, které může, ale nemusí nastat, například po dobu invalidity. Výše důchodu by měla být ve smlouvě jednoznačně stanovena. Uveden by měl být minimálně způsob jeho výpočtu.
Společné bydlení
U práv ke společnému bydlení záleží například na tom, kdo je vlastník, jestli je byt nebo dům ve spoluvlastnictví nebo je uzavřená nájemní smlouva. Právní úprava poskytuje jen omezenou ochranu společného bydlení nesezdaných osob, a to v zásadě jen pokud dochází k domácímu násilí. Vlastník bytu žijící s druhem/družkou může byt bez omezení prodat, i když tím ohrozí společné bydlení. V případě rozchodu navíc musí druh - nevlastník byt opustit bez ohledu na to, zda má prostředky na jiné bydlení nebo pečuje o společné nezletilé dítě.
Smluvně proto lze upravit například rozdělení placení nákladů na společnou domácnost či práva druha a družky při případném rozchodu a podobně.
Pokud pár žije (případně i vychovává děti) společně bez uzavření manželství či registrovaného partnerství, může být vhodné uzavřít smlouvu, která předchází některým potížím. Ilustrační fotografie
Dědění
Druh a družka mohou být tzv. spolužijící osoby. Pokud žili před smrtí jednoho z nich nejméně po dobu jednoho roku ve společné domácnosti, a pečovali o ni společně nebo byl pozůstalý finančně závislý na zemřelém, mohou být zákonnými dědici. Pokud má ale zesnulý druh nebo družka děti nebo jiné potomky, obvykle zákonným dědicem pozůstalý druh nebo družka nebude.
Proto často druh nebo družka na druhého pamatují v závěti nebo tzv. dědické smlouvě. Ani v těchto případech však obvykle nebude možné zcela vyloučit tzv. nepominutelné dědice, kterými jsou například děti zesnulého.
Společné děti
Setkáváme se s tím, že si nesezdané páry dopředu chtějí dohodou upravit otázky péče a výživy o jejich společné nezletilé děti pro případ rozpadu jejich vztahu. Takové dohody jsou nevynutitelné, protože dopředu nelze posoudit situaci při rozpadu vztahu a vždy je směrodatný zájem dítěte. Pokud však nesezdaní rodiče nezletilého dítěte chtějí tyto otázky upravit až po rozpadu vztahu, takováto dohoda možná je. Dohodu je možné nechat schválit soudem. Pokud není dodržována, lze pak přímo přikročit k jejímu výkonu soudem nebo exekutorem (podle toho, jaké části dohody se výkon bude týkat).
Právo dále umožňuje, aby rodiče ve společné smlouvě naznačili, kdo by měl být poručníkem jejich společného dítěte pro případ úmrtí obou rodičů nebo jiné situace, kdy nebude ani jeden z nich mít rodičovskou odpovědnost.
Co pro vás můžeme udělat
Probereme s Vámi Vaši situaci a poradíme Vám, co můžete smlouvou mezi sebou upravit.