100 milionů za bikesharing Praha zatím ušetří

Z nuly na sto

Rekola začínala doslova od nuly, v nevytopené hale, kde o víkendech desítky dobrovolníků opravovaly a natíraly kola pro zkušební provoz. Kola se sice montovala na koleni, ale aplikace pro jejich půjčování už byla profesionální a hlavně krok za krokem optimalizovaná podle potřeby. Snaha Rekol ladit systém k dokonalosti byla neúnavná a pravděpodobně díky ní mají dnes tisíce uživatelů v pěti městech, další města je sama oslovují. 

100 milionů ve hře 

Proto bylo poměrně překvapující, když Dopravní podnik hlavního města Prahy loni vypsal tendr na oficiálního dodavatele bikesharingových služeb a stanovil požadavky tak vysoké, že je neplnila ani Rekola, ani nikdo jiný, kdo neposkytuje bikesharing ve velkých městech v zahraničí. Překvapující byl také předmět a hodnota zakázky – město chtělo jednat jen s uchazeči nabízejícími stanicové systémy (kde kola parkují jen ve speciálních stanicích, a ne ve veřejných stojanech) a bylo za zakázku ochotné utratit neskutečných 100 milionů.  

Rekola a Frank Bold Advokáti tendr napadli u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – a vyhráli. Tendr je zrušen, Praha musí vypsat nový. ÚOHS přesvědčily v prvé řadě naše námitky týkající se vysokých nároků na uchazeče o zakázku: 

Autorizovaný inženýr pro stojany na kola

Pro stavbu a rozmisťování stojanů není nezbytné mít v týmu autorizovaného inženýra v oboru pozemních staveb s pětiletou praxí, jak požadoval Dopravní podnik, rozhodl ÚOHS. Stejně tak nepotřebujete technika, který realizoval alespoň tři stavby, u nichž bylo projednáno územní rozhodnutí i stavební povolení. Ani územní rozhodnutí ani stavební povolení totiž pro stavbu stojanů na kola (v podobě navržené Dopravním podnikem) není potřebné. 

„Zadavatel nemůže po uchazečích požadovat kvalifikaci, která není pro realizaci zakázky nezbytná. Tím by jen bezdůvodně zamezil potenciálním dodavatelům účastnit se tendru. Smysl zadávacího řízení je přitom přesně opačný – má zajistit, aby se soutěže účastnilo co nejvíc subjektů, které jsou schopné předmět zakázky splnit. Zvýší se tak konkurence a zadavatel na tom může jen vydělat,“ vysvětluje právník Filip Nečas z Frank Bold Advokátů.

Praxe ve vývoji bikesharingové aplikace

K naprogramování aplikace pro bikesharing je sice nezbytný kvalifikovaný programátor, ale není nutné, aby měl zkušenost přímo s bikesharingovými aplikacemi, jak stálo v zadání tendru. Stačí dostatečná zkušenost s aplikacemi jako takovými, rozhodl ÚOHS. „Úřad konzultoval firmy, které se zabývají vývojem aplikací a vycházel také z vyjádření renomovaných subjektů oslovených navrhovatelem. Došel k závěru, že nastavené požadavky na programátora neodpovídaly druhu, rozsahu a složitosti předmětu zakázky, tedy aplikace pro půjčování kol,“ dodává Filip Nečas.

Zrušeno, ušetřeno, co dál? 

Praha ušetřila 100 milionů, které byla ochotná utratit podle diskriminačních a zbytečně přísně nastavených kritérií. ÚOHS bohužel nezpochybnil samotný předmět veřejné zakázky, tedy stanicový systém půjčování kol. Je tedy možné, že hlavní město opět vypíše zakázku na dodávku systému, který není nutně ten nejlepší, zato je rozhodně ten nejdražší. Ze zkušenosti Rekol například vyplývá, že pro Prahu není nejlepší stanicový ani zcela bezstanicový systém, ale systém hybridní, který kombinuje výhody obou. 

„Z argumentace Dopravního podniku během řízení u ÚOHS bylo zřejmé, že rozhodnutí o stanicovém systému bylo do velké míry arbitrární, nepodložené reálnými potřebami zadavatele. Jestliže město příště pustí do soutěžního dialogu víc uchazečů včetně těch tuzemských, bude snad v jeho rámci schopné dostatečně specifikovat, co přesně od zakázky chce a který systém to dokáže zajistit nejekonomičtěji,“ uzavírá Filip Nečas.