Rozsudek v případu Solar Černilov zrušen Nejvyšším správním soudem
- 19. 01. 2018
- Články > Energetické právo
Rozhovor s právníkem Filipem Mazlem pro časopis Energie kolem nás sice vyšel už v loňském roce, ale s nynějším rozsudkem ohledně FVE Solar Černilov znovu získává na aktuálnosti.
Úřady se chystají kontrolovat překompenzaci podpory pro OZE, možná někteří majitelé elektráren budou muset podporu vrátit. Zároveň běží desítky soudních sporů o již vyplacenou podporu. Čeká nás hromadné vracení podpory pro OZE?
Jde o dvě rozdílné věci, ale ani jedna z nich hromadné důsledky nemá. Kontrola překompenzace je standardní podmínka Evropské komise při schvalování veřejné podpory v členských státech. Jde o to, aby se nekombinovalo víc druhů veřejné podpory zaměřených na to samé a aby někdo nedosahoval vysokých zisků jen díky souběhu podpory. V soudních procesech jde nejčastěji o rozdílný výklad okamžiku uvedení elektrárny do provozu. V letech 2009 a 2010, kdy bylo u nás postaveno rekordně mnoho solárních elektráren, byly mnohé z nich zprovozněné, aniž by například měly nainstalovaný elektroměr. Podle dnešního výkladu SEI je však elektrárna uvedena do provozu teprve s elektroměrem. Případy, kdy se mezi zprovozněním a nainstalováním elektroměru změnil letopočet a tedy i výše podpory, jsou dnes předmětem zájmu inspekce. Několik provozovatelů elektráren kvůli tomu dnes stojí před soudem.
Má podle vás inspekce pravdu?
To je těžké určit. Dnem uvedení do provozu je den, kdy výrobce začal "dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů." Jsou dva způsoby, jak tuto větu vykládat. K jednomu z nich se přiklonil sám ERÚ v dokumentu „Postup a harmonogram uvedení zdrojů do provozu“ z roku 2010, podle kterého postačuje účinná licence a první paralelní připojení k distribuční soustavě. Pro tento výklad hovoří textace pravidel provozování distribuční soustavy, analogicky část energetické legislativy, faktická praxe i část rozhodovací činnosti SEI a ERÚ. Druhý výklad nyní razí SEI, podle které výše zmiňované podpory záleží na objemu vyrobené a naměřené elektřiny, a z toho pro inspekci plyne povinnost mít pro uvedení výrobny do provozu nainstalované měřící zařízení.
Jak se mohou bránit výrobci elektřiny, kteří až nyní zjistili, že před sedmi lety postupovali špatně? Vrácení dotace by pro ně mohlo znamenat krach.
Jeden z případů tohoto typu, případ elektrárny Solar Černilov, je nyní u Nejvyššího správního soudu. Ten když se přikloní k výkladu inspekce, budou pravděpodobně stejným způsobem rozhodovat i soudy nižších instancí a bude to i signál pro OTE, aby ve své evidenci změnil data uvedení do provozu řady elektráren zprovozněných na přelomu roku. To se ještě nestalo, na verdikt se teprve čeká. Aktualizace: Rozsudek v případu Solar Černilov zrušen Nejvyšším správním soudem.
Já vidím určitou šanci v tom, že předmětem daného správního řízení inspekce vlastně nebylo přímo datum uvedení do provozu. Tím předmětem bylo spáchání správního deliktu proti zákonu o cenách. Datum uvedení do provozu inspekce řešila jen jako tzv. předběžnou otázku, tedy jeden z argumentů pro její rozhodnutí. Jinými slovy: i když se soud v daném případě přikloní na stranu inspekce, nemusí to nutně znamenat, že tím dává za pravdu i jejímu výkladu data uvedení do provozu.
Evidenci výrobců elektřiny pro účely podpory vede Operátor trhu. Co když výrobce elektřiny zjistí, že mu OTE ve své evidenci změnil datum uvedení do provozu?
Výrobce by to poznal tak, že by od něj povinně vykupující začal vykupovat elektřinu za jinou cenu, nejspíš nižší. Výrobce elektřiny, pokud pobírá podporu formou výkupních cen, nemá smlouvu s OTE, ale se svým povinně vykupujícím, takže by se měl obrátit na něj s nárokem na doplacení stejným způsobem, jako by šlo o jakýkoliv jiný smluvní vztah. Případný spor s povinně vykupujícím by měl rozhodnout ERÚ. Ten už v minulosti řešil případy, kdy měl OTE v systému chybné údaje a došel k závěru, že je povinností povinně vykupujícího vyplácet podporu dle obsahu smlouvy o výkupu, nikoliv podle údajů v systému OTE. ERÚ by tedy mohl nařídit povinně vykupujícímu, aby vykupoval elektřinu za původní výkupní cenu i přesto, že by na tom částečně tratil. Tyto ztráty však povinně vykupující může požadovat opět po OTE, to není záležitostí výrobce.
U výrobců čerpajících podporu formou zelených bonusů, a ne výkupních cen, to bude trochu jinak, ti se mohou obrátit přímo na OTE, respektive řešit případný spor s OTE před ERÚ. OTE totiž přímo vyplácí zelený bonus, a to nikoliv na základě smlouvy s výrobcem, ale protože mu to přikazuje zákon o podporovaných zdrojích energie.
Podle mého názoru je schůdná ještě třetí varianta, a to zažalovat OTE u soudu a domáhat se toho, aby soud uložit OTE povinnost údaje ve své evidenci změnit.
Jsou spory o podporu to hlavní, co podle vás dnes podnikatelé v energetice řeší?
Spory se státními orgány nebo OTE jsou podstatnou částí naší agendy, hlavně kvůli tomu, že se velmi často mění pravidla a sami výrobci nebo distributoři nemají šanci se v nich vyznat. Mediální záchvaty paniky ohledně vracení podpory a podobně jim situaci taky nijak neulehčují. Kromě toho se ale na ně valí stejné výzvy jako na podnikatele v jiných oborech, teď třeba řešíme vlnu GDPR, protože například obchodníci s energií z podstaty věci spravují osobní údaje obrovského množství lidí. Takže i kdyby nebylo sporů o podporu, podnikatelé v energetice by se nenudili.
Rozhovor vyšel v časopisu Energie kolem nás na podzim 2017.
