Pozměňovací návrhy nového stavebního zákona: protikorupční návrhy, komplexní pozměňovací návrh a návrhy upravující dílčí otázky
- 26. 04. 2021
- Články > Stavební právo a územní plánování
Zjednodušit složitou situaci týkající se výstavby má za cíl nový stavební zákon, u něhož proběhlo 1. dubna druhé čtení v Poslanecké sněmovně. V rámci něj byla navržena řada pozměňovacích návrhů (celkem 86), jejichž základem se stal komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru. Více o tomto komplexním pozměňovacím návrhu se můžete dočíst v našem článku.
Podané pozměňovací návrhy lze podle jejich obsahu rozdělit do několika základních skupin. V tomto textu se věnujeme prvním dvěma, o třetí, čtvrté a páté skupině si přečtěte zde.
Do první skupiny je možné zařadit návrhy, které směřují k většímu přiblížení návrhu původním východiskům, z nichž vycházel věcný záměr zákona. Patří sem například návrh výslovně zakotvit základní zásady ochrany dotčených zájmů při rozhodování podle stavebního zákona. Mělo by se jednat zejména o zásady ochrany podmínek pro vyvážený rozvoj území a principu proporcionality při vážení dotčených zájmů, vycházející z judikatury Ústavního soudu. Tyto zásady by měly být východiskem pro rozhodování stavebních úřadů a dotčených orgánů, zejména při posuzování a řešení rozporů mezi různými veřejnými a soukromými zájmy.
Podle další z navržených zásad by platilo, že územně plánovací dokumentace vyjadřuje veřejný zájem na konkrétním způsobu využití území. Výsledkem procesu pořízení územně plánovací dokumentace by v souladu s touto zásadou měl co nejširší konsensus všech dotčených subjektů na tom, jaký způsob budoucího využití území nejlépe odpovídá veřejnému zájmu. To by neznamenalo, že každý projekt odpovídající přípustnému využití podle územního plánu bude automaticky povolen. Nebylo by však možné, aby správní orgány obecně hodnotily projekty určitého typu jako nepovolitelné, například pro nedostatečný přístup k pozemkům, jestliže jde o projekt, který je v souladu s územním plánem.
Velmi podstatnou změnu by představovaly konkrétní záruky ochrany proti nečinnosti stavebních úřadů. Cílem nové právní úpravy má být zrychlení povolovacího řízení a reálná ochrana účastníků řízení před nezákonnou nečinností úřadů. Jako nástroj vymahatelnosti rozhodování v zákonné lhůtě se proto navrhuje zavést opatření spočívající ve vzniku povolení záměru při marném uplynutí lhůt pro rozhodnutí o žádosti o povolení záměru. K tomuto následku však dojde pouze v případě, že návrh na povolení záměru včetně všech příloh byl podán řádně se všemi náležitostmi.
Návrh dále obsahuje záruky pro ochranu práv dotčených subjektů a veřejných zájmů. Rozhodnutí vzniklé v důsledku nečinnosti by bylo vždy přezkoumáno nadřízeným orgánem, a to buď na základě odvolání, nebo i bez jeho podání z úřední povinnosti. Konečné rozhodnutí by tak vydával nadřízený stavební úřad. Současně by vždy muselo být prošetřeno, zda se úředník nevydáním rozhodnutí ve lhůtě nedopustil kárného provinění. Alternativou je návrh na zavedení objektivní odpovědnosti státu za nedodržení zákonných lhůt. Stavebník by pak v případě nedodržení lhůty měl nárok na paušalizovanou náhradu újmy ve výši 1000 Kč za každý započatý den prodlení.
Další pozměňovací návrhy do zákona doplňují základní obecná ustanovení hmotného stavebního práva, týkající se požadavků na využívání území a na umisťování staveb. Týkají se zejména využívání veřejného prostoru, reagují na problémy a trendy doby (např. oteplování, sucho, povodně, ale i dopravní zátěž apod.) a mají přispívat ke kultivaci a rozvoji estetických a užitných hodnot veřejného prostoru obcí a měst.
Do této skupiny dále patří mimo jiné následující pozměňovací návrhy:
- doplnění závazných lhůt v procesu pořizování územně plánovací dokumentace,
- zavedení práva stavebníka vyjádřit se k předběžnému závěru stavebního úřadu o tom, že žádosti o povolení záměru nelze vyhovět
- stanovení, že přístup k děleným nebo scelovaným pozemkům nemusí být nutně jen přímý z veřejné komunikace, ale lze jej zajistit i nepřímo přes další pozemky nebo stavby.
- ochrana dobré víry stavebníka zkolaudované stavby, u níž by bylo dodatečně zrušeno pravomocné rozhodnutí o povolení stavby – navrhuje se stavbu dodatečně povolit i tehdy, pokud stavebník jednal v dobré víře a nařízením odstranění by vznikla újma, která by byla ve zjevném nepoměru k újmě vzniklé nenařízením odstranění stavby,
- přiznání postavení účastníka řízení stavebníkovi v soudním řízení o žalobě proti rozhodnutí o povolení stavby.
Druhou skupinu představují návrhy, jejichž cílem je posílit pozici samospráv v procesu územního plánování. Základem této úpravy je pozměňovací návrh, který přesouvá celý proces územního plánování do samostatné působnosti krajů a obcí. Pro případ vzniku rozporu mezi krajem či obcí a dotčeným orgánem v průběhu pořizování územně plánovací dokumentace zavádí návrh speciální typ dohodovacího řízení. Pokud k vyřešení rozporu nedojde do 30 dnů, počítá návrh se zapojením Nejvyššího stavebního úřadu či krajského úřadu, potažmo vlády, která může o rozporu s konečnou platností rozhodnout.
Pravomoci obcí by mělo posílit i tzv. právo odchylných řešení, tedy pravomoc obcí stanovit v územních a regulačních plánech odchylky od celostátně platných územních (nikoliv technických) požadavků na výstavbu, uvedených v prováděcím předpise, pokud je to účelné z hlediska specifik daného území.
V řadě případů jsou odchylky od územních požadavků nezbytné zejména z důvodů nepřekročitelných přírodních podmínek (např. skály, vodní toky) či stávajícího řešení historických částí měst (např. stísněná zástavba). Právo odchylných řešení se tak bude vztahovat zejména na požadavky na vzájemné rozestupy staveb, šířky ulic či veřejných prostranství, jejich propojování apod. Praha, Brno a Ostrava by kromě toho měly mít oprávnění vydávat vlastní prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu pro své území, tzv. stavební předpisy.
